close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Au révoir la République Tchéque! Nantes 2012/2013

Den 1 - Á Nantes

3. září 2012 v 18:51 | Micchael |  NANTES Zápisník povedeného studenta
Ahoj,
Protože jsem teď byl dlouho bez internetu, nemohl jsem se s nikým podělit o své dojmy, ale konečně zase může pokračovat v psaní a publikování mých zážitků..
Poté co jsem definitivně opustil Prahu a Českou republiku, jsem se v letadle seznámil s mojí novou kamarádkou Terezou, která žije v Nantes s přítelem Francouzem už dva a půl roku, a poté co jsem jí vysvětlil, že nemám nejspíš zajištěný nocleh pro následující noc, mi ochotně nabídla místo k přespání u nich doma. Tehdy jsem měl možnost poprvé se setkat s neuvěřitelnou ochotou a dobrosrdečností všech obyvatel Nantes, ačkoliv se v tuto chvíli jednalo o Češku žijící v Nantes. Po příletu na mě však čekaly dvě studentky École Centrale, které mě a mého čínského kolegu, který přilétl v podobný čas jako já, ubytovaly na noc u nich v bytě. Dokonce přijely na letiště vlastním vozidlem, takže jsem se měl jako v bavlnce. Usínalo se mi tedy příjemně.
Následující den byla pro nás v osm ráno přichystána snídaně ve škole. Tam nás odvezli naše opatrovatelky a já jsem se setkal s prvním problémem. Přechod na francouzštinu jako jediný nástroj komunikace nebyl ani tak hrozný, jak jsem očekával, horší to však je s mou pamětí. Že si nedokážu zapamatovat něčí jméno v Čechách, poté co se mi představí, na to jsem si už zvykl, ale v Nantes bylo tolik nových lidí s tak pro mě neznámými jmény, že jsem téměř ihned po představení zapomněl, kdo je kdo a nechtěl jsem být natolik neslušný, že bych se ptal znovu. Takže jsem se většinou zeptal někoho jiného, na pět minut si jméno zapamatoval a pak ho zase hned zapomněl. Takže teď už to vzdávám. Jinak co se týče osazenstva, které bude přes ERASMUS studovat tuto školu, jedná se převážně o národnosti Číny, v drtivé většině 80 % a zbytek tvoří státy jako Chile, Argentina, Brazílie, Kolumbie, Španělsko, Itálie a Čechám nejbližší Německo. Navíc jsem jen já a moje kamarádka Sandra z Barcelony studentem magisterského oboru M2, jinak jsou zde převážně samý inženýři, tj. u nás tříletí bakaláři. Tudíž jsem nedostal vůbec žádné informace ke svým studiím a také nikdo nic nevěděl, protože převážná většina studentů, kteří nás cizince mají na starosti, jsou teprve v inženýrském oboru, takže mi nikdo nedokázal nic poradit o mém magisterském oboru, jako např. kde mám najít rozvrh a tak. A tak jsem se setkal poprvé s typickou francouzskou byrokracií. Ve snaze získat jakékoliv informace o svém oboru a rozvrhu hodin, jsem strávil přes hodinu navštěvováním různých lidí na různých pozicích, kteří mi říkali různé věci, ale nakonec jsem se nedozvěděl vůbec nic. Aby toho nebylo málo, pro to, abych se mohl nastěhovat na kolej, bylo nutné abych si založil účet u banky, ve dvě hodiny odpoledne měla dorazit zástupkyně banky, která mi prý pomůže tento problém vyřešit. Tak jsem čekal do dvou, a když přišla, řekla mi, ať přijdu v pondělí do banky, že to vyřešíme. Tak jsem koukal jako blázen a přemýšlel jsem, co budu dělat, že pod mostem se mi opravdu spát nechce. Navíc jsem zjistil, že v pondělí je banka zavřená. To že jsem jí možná špatně porozuměl, beru jako velice pravděpodobnou možnost. A tak jsem se rozhodl jet do banky a založit si účet tam. Protože banka zavírala v pět, měl jsem trochu naspěch, takže když jsem dorazil do banky, byl jsem už zpocenej jako po běhu maratonu. V bance mi bylo oznámeno, že bohužel už nikdo, kdo by mi se založením účtu pomohl, není a že si mám sjednat schůzku na středu. Protože byl pátek, byl jsem z toho trochu v depresi, protože jsem opravdu do středy nechtěl setrvávat někde venku. A tak jsem jako zbitej pes jel na kolej zkusit, jestli mi kolej bez toho účtu nakonec nedají. A světe div se, oni mi tu kolej dali. Dostal jsem klíče a byl jsem šťastnej jako děcko. Pokud se ptáte, jestli jsem jezdil celou dobu s bagáží, tak nejezdil. Na všem tomhle stresu je dobré, že jsem se při řešení seznámil s mými novými přáteli Chilany Alechandrem, Vincentem a Fáviem, Španěly Sandrou a Alvarem, kteří mi v tomto případě hodně věcí usnadnili. Veškerou bagáž jsem totiž nechal u Vincenta na koleji, abych mohl v klidu lítat po městě. Když jsem tedy dostal kolej, bylo už málo času, takže jsem pouze omrknul pokojíček, ve kterém budu bydlet, fotky přidávám, abyste se mohli pokochat, zasmál jsem se prťavé verzi koupelny a v sedm jsem uháněl do školy na BBQ (grilovačku) pro cizince. Nakonec se večer vyvinul v pitku s Chilany, ginem a tonikem a návštěvou města do dvou do rána, s tím že zpátky nás vezla tramvaj, která nejdřív jela ve druhém směru a pak se najednou na kolejích otočila a jela zase zpět. O tom ale později. Abych nezapomněl, v centru jsou nyní slavnosti hudby, je to něco neuvěřitelného a silně pochybuju, že by se Plzeň, jako hlavní město kultury roku 2015, přiblížila k tomu, co se tady děje, je to prostě úžasné. Hudba všude okolo řeky, lidi tancující do rytmu různých žánrů hudby, no bomba. No a vtipná věc nakonec, protože nezbylo moc času, nemohl jsem svojí bagáž přesunout na kolej a protože se mi Vincent někam ztratil, první noc jsem strávil spánkem na své koleji, na holé posteli, přikrytej pouze svou bundou ve věcech, co jsem na sobě měl celý den. C´est bizarre!
Třetí den v Nantes byl poněkud hektického rázu. Ráno v deset sraz a odjezd směr IKEA, pak návštěva města, v pět sraz s Chilany, fotbálek a večer nějaké pivo. Jelikož jsem neměl své kufry, nemohl jsem toho moc pro hygienu udělat. Takže jsem opláchl obličej, navlékl už po třetí tu samou košili a vyrazil na nákupy. Nákup za 100 E základních potřeb na kolej byl zpestřením pro mou peněženku. S Alvarem jsme probírali bizardnost veškerých našich dosavadní zkušeností s Francouzi a jak nic nejde, jak by mělo a shodli jsme se, že Francouzi jsou prostě zvláštní.. Ale musím říct, že se tady asi naučím dobře španělsky, protože většinu času trávím mezi lidmi, kteří se spolu baví španělsky, i když jsou z Chile, Mexika, Španělska, Brazílie a tak. Zdá se to být světový jazyk více než angličtina. Ovšem musím uznat, že když jsme pohromadě, snaží se spolu bavit francouzsky, za což jsem opravdu rád. I když večer se to vždycky zvrtne ve španělštinu. A také jsou to teda stateční pijáci. Neustále pijou s tzv. Beer bongem, takže jsem měl tu čest pít gin s tonikem a pivo do toho … Budu ale muset to pití omezit, abych tu nakonec nezůstal bez penězJ. Po nákupu v IKEE nám odvezli věci na druhou kolej, kde měli být k vyzvednutí v šest hodin. Takže jsme mezitím navštívili městečkou, velice pěkné a malebné a silně utaháni jsme jeli do areálu univerzity, kde jsme měli hrát domluvený fotbal. Bohužel ale toho času nezbylo tolik a doprava byla komplikovaná, takže jsme přijeli za ostatními pozdě. A tak jsem si stále v tom samém oblečení zahrál fotbálek a v šest jsem mířil na kolej, kde měli být věci, které jsme nakoupili v IKEE. Také jsem si zde chtěl konečně vyzvednout svoje kufry a vše převézt k sobě na kolej. Když jsme dorazili na kolej, bylo nám řečeno, že auto s věcmi odjelo před pěti minutami, protože na koleji prý nikdo nebyl. A že se vrátí v osm hodin. Znělo to jako blbej vtip, ale po předešlých událostech už mě to ani nepřekvapilo. Takže jsem si odnesl kufry k sobě na kolej, vybalil, vysprchoval se a konečně se převlékl. Pak jsme udělali menší nákup potravin na neděli za 35 E, protože v neděli jsou ve Francii snad všechny obchody zavřený. Taky se tu hodně stávkuje, jak jsem zjistil, prý dvě stávky do týdne, což je podle mě vtipné. Ale zase si tak studenti vydupali dost volna přes semestr, což je pro mě pozitivní. No a v osm jsme se hlásili na koleji pro své věci.. No a co se nestalo. Auto s věcmi nepřijelo, přijede prý až druhý den v pět. Skvělé! Všechny hrnce, talíře, polštář atd. budou u někoho v autě, i když je zrovna v neděli teda opravdu potřebuju! No a pak už to bylo jednoduché. Pivo, beer bong a fotbálek na parkovišti před kolejí. Ještě že tam nemam auto.. Chilané jsou pěkní alkoholici J Usínalo se mi dobře, protože jsem si na druhé koleji vypůjčil polštář, byly tam na chodbě v takovém vozíku a jestli bude někomu chybět, jeho problém. C´est rigolo!
Neděle začala krásně. Vstal jsem v půl dvanácté, konečně odpočatý, zkrášlil jsem si pokoj věcmi, které jsem si přivezl z Plzně, všechno jsem urovnal a uspořádal. Také jsem si uvědomil, že se všemi těmi zážitky mi to přijde, jako bych byl v Nantes už měsíc. Tolik se toho už stalo. Po ne zrovna záživném obědě jsem se sešel s několika kamarády, abychom si opět dali partičku fotbalu, protože ale bylo hřiště zavřené, museli jsme jít na hřiště blízko mojí koleje do areálu zvaného Hippodrome, kde se kromě hřiští na fotbal nachází okruh na běhání a taky okruh pro koně. Co mě zaujalo, povrch hřiště byl převážné z bílého písku, který neuvěřitelně prášil. Měli jsme také štěstí, že jsme mohli chvilku pozorovat zápas dvou místních týmů, snad nebudu za rasistu, když řeknu, že jeden tým byl celý bílý a druhý celý černý. Zápas měl divoký spád a Francouzi jsou horké hlavy, ale nakonec se týmy rozešly v nečekaně klidném rozpoložení. Po zápase jsem utíkal konečně si vyzvednout svůj nákup z Ikey, ale nebyl bych to já, abych to nakonec nějak nevyšperkoval, při vybalování jsem jedinou sklenici na pití, kterou jsem si koupil a pečlivě zabalil do ručníku, (aby se nerozbila), rozflákal uprostřed pokoje J Po menším úklidu jsem se vrátil na hřiště za ostatními a dali jsme si proti místním Francouzům partičku fotbalu jedenáct na jedenáct. Kromě špinavých věcí a pár odřenin jsem si odnesl jen ty nejlepší dojmy a usínalo se mi celkem dobře. Chouette!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Twenty years from now you will be more disappointed by the things you didn't do than by the ones you did do. So throw off the bowlines, sail away from the safe harbor. Catch the trade winds in your sails. Explore. Dream. Discover." - Mark Twain