Ahoj,
Protože jsem měl teď poslední dobou poměrně dost hektické dny, budu muset trochu vzpomínat, co že se to vlastně stalo v pondělí, v úterý a dnes. Dá se říct, že za poslední dobu jsem toho už stihl tolik, co jsem nezvládl za posledních třiadvacet let v Čechách.
V pondělí jsem se rozhodl, že konečně navštívím mou koordinátorku ve škole a pohovořím si s ní na téma mého rozvrhu hodin, mých předmětů a také hesla ke školní wi-fi. Nařídil jsem budíka na sedmou, abych měl jistotu, že tam budu v záplavě ostatních studentů první. Když jsem do školy přišel, nikdo ještě přede dveřmi nebyl. Důvod byl prostý. Kancelář otevírala v deset :) Měl jsem tedy dost času porozhlédnout se po škole. Poptal jsem se po univerzitě po několika základních informacích a v devět jsem měl již více štěstí. Nepotkal jsem sice mojí informátorku, ale její kolegyni, která sedí vedle ní v kanceláři. Jak jsem se dozvěděl, veškeré informace o mém studiu Master 2 Génie Civile nikdo neví. Aspoň jsem se ale dozvěděl, že následující den se bude konat zápis do školy třeťáků bakalářského oboru, zde zvaného Éléve Ingeniére. Po odchodu z kanceláře jsem se čistě náhodou dostal k zástupkyni banky, která byla u naší školy a začala se mnou pracovat na mém novém bankovním účtu. Protože jsem u sebe neměl všechny dokumenty, řekla mi, ať zbytek přinesu následující den, na to samé místo, kolem dvanácté hodiny a budeme spolu moct dokončit vše potřebné k otevření mého účtu. To je totiž jedna základní věc ve Francii. Po otevření účtu obdržíte tzv. RIB, kde je číslo vašeho účtu a IBAN atd. Bez tohoto kusu papíru totiž nemůžete téměř nic. Koupit si tarif u operátora, dostávat slevu na kolejné tzv. CAF. A tak jsem si řekl, že jí ten papír musím bezpodmínečně donést. Poté jsem odpoledne trochu navštěvoval město a nakonec jsme večer měli takovou malou BBQ u sousední residence (koleje), která skončila poměrně klidně. Druhý den jsem totiž musel být připravený na svůj zápis (l´inscription) do školy.
V úterý se tedy konal můj zápis. Na zápisu jsem se potkal s dalšími studenty, kteří přijeli na ERASMUS, ale doposud vysedávali na koleji, neboť neměli tušení o týdenním rozvrhu pro cizince prváky. Já zase nevěděl, že chodím na kurzy jen s prváky. Takže opět neznám nikoho, kdo se mnou bude chodit na přednášky. Ale nevadí, hlavní je, že už znám celkem dost tváří a k některým i jména :) Zápis proběhl rychle, obdržel jsem číslo studenta, udělal si fotku na kartu studenta, která mi doufám dorazí na kolej a konečně získal přístup ke školní wifi. Poté jsem navštívil s přáteli místní univerzitní restauraci a byl jsem mile překvapen. Za předkrm, desert a hlavní jídlo s vodou E 3,1, to bych řekl, že je velice příjemné. Nebudu ani raději komentovat situaci, kdy předchozí den moji kolegové získali kartu do univerzitní restaurace (RU) pro nabití peněz a následující zakoupení obědů a já následující den jsem byl zamítnut s tím, že studenti nesmí mít kartu studenta a kartu do restaurace. Když jsem se jim snažil vysvětlit, že já svojí kartu studenta ještě nemám a že moji kolegové mají kartu do restaurace a brzo obdrží i tu kartu studenta, koukali na mě nejdřív jako na blázna, pak si uvědomili, že je asi někde chyba, ale kartu jsem neobdržel. Jen mi poradili, že můžu také platit penězma. Na co pak vlastně ta karta je? Nevím, ale je to typicky francouzské. Co mě ovšem víc naštvalo bylo to, že jsem očekával, že dokončím celou tu akci s bankou, ovšem kde nic tu nic, zástupce banky nedorazil. Pouze v amfiteátru školy byly dívky, nabízející pojištění pro případ, že něco rozbiju ve škole, na rok, za E 12. Tak jsem si řekl, že jsem toho celkem schopnej a zařídil jsem si pojištění. Když jsem vše dokončil a zaplatil, dozvěděl jsem se, že kdybych dokončil ty papíry s bankou, dostal bych tu samou nabídku a nemusel bych to podepisovat u těch dívek. Navíc po mě chtěli pro dokončení pojištění přinést RIB, což jsem neměl, protože jsem stále neměl účet a také kopii rodného listu. Koukal jsem jak blázen, protože můj rodný list je psaný ještě za dob Československa v češtině, ale radši jsem se nepokoušel nic vysvětlovat a slíbil, že vše donesu druhý den. Ve tři hodiny se konala recepce pro studenty třetího ročníku, mastery tentokrát již i s francouzskými studenty, kde jsem se dozvěděl, že nejspíš začínam následující den školu. Hrdlo se mi sevřelo a zpotili se mi záda. No ale jednou to prostě začít musí. Po velmi vyčerpávajícím slyšení jsem se dozvěděl, že sezení pro studenty stavebního inženýrství bude od 17:00 v jiné místnosti. Měl jsem ještě hodinu času, tak jsem ho trávil s ostatními. Když jsem však dorazil do místnosti v pět, slyšení pro studenty se již chýlilo ke konci, protože jak jsem se později dozvěděl, začalo už v půl páté. Dostal jsem do ruky rozvrh, který je velice zvláštní, protože jsou zde vypsány komplet všechny předměty do všech týdnů až do Vánoc. Tedy každý týden není ten samý rozvrh. Po vyčerpávající přednášce třech profesorů v místnosti jako je učebna na cvičení na ČVUT, kde se tísnilo asi třicet studentů, si nás zahraniční studenty ponechaly samotné a začalo se mluvit o poznání jednoduššeji. Jak se ukázalo, ani moji profesoři nevěděli, jaký je rozvrh MASTER 2 a že rozvrh, co jsem se marně snažil doposud pochopit, vlastně neni pro mě. :) A že začínám až příští středu následující týden, kdy se do školy vrátí i ostatní masteři. Konečně dobrá zpráva! Celý nadšený jsem se seznámil se dvěma Brazilci a jednou Brazilkou, kteří budou studovat to samé, co já a jsou to tedy moji první spolužáci! Protože se večer chýlil ke konci a já ještě potřeboval navštívit obchod, spěchal jsem do obchodu LECLERC, který je obdobou našeho Albertu např. v Olympii nebo na Chodově. Rozdíl je v tom, že je zde sice všechno levné, ale kvalita věcí je tisíckrát lepší. Koupil jsem tedy skleničku na víno, skleničku na pití a chystal večeři na koleji ve společné kuchyni. Nakonec jsme popili ještě s jedním Polákem, který byl nový na koleji a s naší mezinárodní partou (včetně dvou Francouzů) v našem maličkém pokoji v počtu asi deseti lidí v pokojíčku, který má méně než 9 m2 včetně sprchy a záchodu.
Ve středu jsem měl v bance schůzku, kterou jsem si již předem sjednal, na které jsem chtěl dořešit můj účet a ostatní formality. Jel jsem tedy do města již na devátou. V bance vše probíhalo podle mých představ, dostal jsem papír s mým RIB, i když místo mého příjmení bylo napsáno místo mého narození, ale toho jsem si všiml až později. No co, hlavně že mám RIB. Pak jsem se pokusil nechat si vystavit měsíční tramvajenku. Problém byl v tom, že jsem zapomněl fotku a bez té mi tramvajenku nechtěli vystavit. Šel jsem tedy do tzv. Maison d´Échanges et Internationaux, kde jsem se dle rady našeho kolejpapá měl nechat zapsat. No a co se nestalo, já jsem tam u stolečku k zápisu potkal Češku. Bavíme se spolu francouzsky a ona se mě zeptá, odkud jsem. Tak povídám La République Tchéque a ona na mě česky: ahoj, já jsem taky Češka. V první chvíli jsem jí vůbec nerozuměl, na češtinu tady nenarazím, ale pak už jsme vedli hovor v češtině. Bylo to zvláštní, ale milé. Konečně další spojenec! Rozloučil jsem se a šel jsem hledat fotobuňku, tu jsem našel v centru elektroniky, bohužel se ale platilo drobnými, které jsem já, ani prodavač neměl, takže jsem šel hledat, kde si můžu koupit něco užitečného a také rozměnit. Protože však bylo hezky, udělal jsem si procházku a pořídil nějaké fotky. Nakonec jsem dostal fotky, pořídil měsíční tramvajenku a uháněl na kolej. Na koleji jsem dostal heslo k internetu, takže teď můžu na internet téměř všude a byl na sebe pyšnej. Takže jsem udělal dobrej skutek, pomohl jsem jedné slečně z Chicaga s kufrem, který vážil asi dvě tuny do čtyřech pater a mazal na oběd. Ve škole jsem vytiskl svůj rodný list, který jsem s RIB předal zcela šťastný dvěma dívkám, nejdřív se mě ptali, jestli mám překlad do francouzštiny, když jsem jim ale řekl, že jestli chtěj, že jim to radši přeložim na místě, tak už nic neříkali a vzali si to. Vrátil jsem se na kolej, zkusil jsem internet a on fungoval. Moje nadšení přemohla únava a tak jsem si hodinku zdřímnul. Teď se chystám připravit si večeři a uvidíme, co ještě večer přinese. Jedno ale vím jistě. Začíná mi to tady opravdu bavit :) !
Pro pobavení přidávám foto, měl jsem totiž problém s heslem, které nefungovalo, proč asi?


Peels can help to escape from the greater part old deficiencies of the skin cover. operations effective at any time, adapted for skin layer of any species. After superficial peeling disappear small wrinkles, skin turns out smooth, smooth. Rehabilitation – 3 days. The middle peeling well struggles wrinkles (expression, age, affects hardly noticeable pits, eliminates freckles.
Regeneration – 7 days. Deep peeling doing in the beauty medical facilities. This is maximum efficient operation, but requires long term rehabilitation – about thirty days.
<a href=http://chemicalpeel.in/chemical-peel-before-and-after>chemical peel before and after photos</a>